Rozhovor s rozhodčími

Pozvání k rozhovoru o sportovní vodní záchranařině dle IRO zkušebního řádu přijali mezinárodní IRO rozhodčí Pavel Šabacký a národní FCI a SZBK rozhodčí Michal Svoboda. Ve dnech 15 a 16. září se koná mezinárodní závod EURO CUP RH-W 2023, který má v rámci SZBK letitou tradici. Zeptali jsme se rozhodčích nejen na detaily tohoto závodu, ale také na osobní zkušenosti a specifika výcviku záchranářských psů v rámci vodních prací.

1. Vím, že vodní práce dle IRO zkušebního řádu nejsou tak rozšířené zde v ČR jako plochy a sutiny. Proč si myslíte, že tomu tak je a jak je tomu tak i zahraničí?

MS: Těch důvodů, proč vodní práce dělá daleko méně lidí než ostatní práce se záchrannými psy je hned několik. Hlavní je náročnost na vybavení, kvalitní pomocníky a prostředí, kde můžete trénovat. Pro trénink je důležité i počasí a je tedy opravdu málo příležitostí trénink zorganizovat. Dalším důvodem, proč se pracem ve vodě věnuje daleko méně lidí je vhodnost plemene, chuť konkrétního jedince pro práci ve vodě a zkušenosti lidí s tímto druhem tréninku. Bez zkušeného instruktora a šikovných pomocníků většinou vzniknou špatné návyky, obavy a nepříjemné pocity psa, které je pak těžké napravit.

PŠ: Vodní práce podle IPO-R jsou zaměřeny víceméně sportovně, jako doplňková aktivita v letním období. Ne každý tráví léto u vody, ne každého tato činnost zajímá, ne každý má pro tento sport podmínky, to znamená: vybavení, kolektiv stejně nadšených lidí, vodní plochu. Ne každý pes tuto činnost dělá rád nebo má pro ni fyzické předpoklady. To vše dohromady je asi důvodem, proč u nás i v zahraničí cvičí vodní záchranu jen úzká skupina psovodů.

2. Jedna z disciplín je plavání psa za člunem na 300, 500 a 800 metrů. Laik si představí plavání, co na to může být? Řekněte nám tedy, co konkrétně posuzuje rozhodčí na této disciplíně?

MS: Zásadním důvodem pro tuto disciplínu je prověření fyzické zdatnosti psa ve vodě a správná technika plavání, které spolu úzce souvisí. Téměř každý pes umí plavat, ale pokud neplave správně technicky, tak dlouho nevydrží. Má-li být pak ve vodní záchranařině platným pomocníkem, tak toto musí zvládat a musí to pro něj být přirozené. Je to jako s běháním u lidí, v technice a lehkosti pohybu je opravdu velký rozdíl. Při posuzování je pro mě důležitá ochota vyskočit ze člunu, technika plavání včetně rovnoměrného tempa a kondice psa.

PŠ: U cviku plavání za lodí se posuzuje především chování psa. Mnozí jedinci totiž plavou proto, aby se dostali k lodi a k páníčkovi. Pes musí plavat klidně, vyrovnaným tempem a bez obav. Po cviku se pak sleduje, jak jej plavání vyčerpalo, tedy kondice. Hodnotí se i vyskočení z lodi a naložení zpět.

3. Po přečtení zkušebního řádu, to dělá dojem, že se zkouška ve všech stupních neustále točí kolem povelů jako přines, odnes, tedy kolem aportů v různých modifikacích (donesení záchranné pomůcky, přivlečení tonoucího nebo lodě a další). Co zde rozhodčí konkrétně posuzuje, co je to gró cviku, je to rychlost, přesnost...?

MS: Pokud se budeme bavit pouze v intencích zkušebního řádu IRO, tak ano, přinášení a donášení čehokoli kamkoli v rámci vody je hlavní podstatou. Je to příprava pro psy pomáhající při práci vodních záchranářů. V ČR se hodně specializujeme a nejvíce zásahů pak máme při hledání utonulých, ale to je jiný zkušební řád. Při práci se posuzuje hlavně chuť a ochota pro splnění cviků a samozřejmě pak samotné dokončení cviku.

PŠ: Všechny cviky přinášení, ať už směrem ke psovodovi nebo osobě ve vodě, na surfu, v lodi, by měly být provedeny precizně. Od uchopení aportu, lana nebo kruhu, po předání cílovému subjektu.

4. Michale, v dobách kdy vodní práce byly součástí Mistrovství světa záchranných psů jsi úspěšně reprezentoval ČR pod organizací SZBK a stal se Mistrem světa. Popiš nám, jaká atmosféra provázela závody.

MS: Bohužel moje vzpomínky na Mistrovství světa v roce 2007 jsou hodně ovlivněné právě atmosférou, která tam panovala. Byl to první ročník a pořádající organizace měla vidinu, že získají právě ten titul pro sebe. Nakonec jsem byl jediný, který se svým psem splnil všechny disciplíny i přes urputnou snahu pomocníků to dělat těžší. Tím pádem jsem splnil limit pro získání zkoušky a právo být vyhodnocen. Následné zdlouhavé a autoritářské řešení různých protestů k dobrému pocitu nepřidalo. I díky takovým zážitkům lpím na tom, aby mé posuzování a hodnocení psů bylo bez ohledu na okolní vlivy vždy korektní a správné. Je přeci tak krásné a kolikrát dojemné, když po složení zkoušky může psovod s čistým srdcem přijímat oprávněné gratulace.

5. Přibliž nám, jaké povahové rysy nejraději vidíš na psech, které posuzuješ ve vodních pracech.

MS: U vodních prací je to podobné jako u ostatních směrů v záchranařině. Není to pouze o povahových vlastnostech, ale o komplexnosti psa. Pro mě je daleko příjemnější se dívat na psa, který i přes své obavy zapojí srdíčko a překoná sám sebe, než pes, který sice vše umí téměř dokonale jednotlivé cviky, ale jakákoli komplikace mu to dokáže zhatit a vzít chuť do práce. S tím je spjat i vzájemný vztah s psovodem, důvěra a ochota.

PŠ: Možná vás překvapí, ale mám rád psy, kteří nejsou úplně pobláznění vodou. Není ideální, když mají černo před očima – voda, voda, voda. Je dobře, když vnímají psovoda, soustředí se na cviky a vodu mají prostě rádi.

6. Mnoho psovodů má obavy, aby se jim netopil pes a přemýšlí, že by psovi dal plovací vestu. Pokud vím, tak zkušební řád to nezakazuje. Co ty si myslíš o psích plovacích vestách?

MS: Toto téma je složitější a odpověď není úplně jednoznačná, jak by se mohlo zdát. Záleží tedy spíš na konkrétním použití. Pokud pes již nastupuje na vodní zkoušky, tak je předpoklad, že umí plavat a v tu chvíli mu plovací vesta spíš stěžuje pohyb a plavání. Je dobrá pouze pro pomoc psovi při nalézání do člunu a tažení neplavce v nesnázích, něž že by mu pomáhala s plaváním. V tu chvíli pak stačí pouze postroj, za který lze psa bezpečně uchopit. Toto je pohled v rámci vodních prací a zkoušek. Pokud se jedná o praxi, pobytu na lodi či jiných aktivitách na vodě, tak tam je plovací vesta brána jako záchranný prostředek a tam bych jí naopak doporučoval.

PŠ: Plovací vesty jsou pro mnohé psovody zaklínadlo, že se bude psovi lépe a bezpečněji pracovat. To první není tak zcela pravda. Pes musí být na vestu dobře zvyklý a umět v ní plavat a cvičit, je totiž nadnášen, a ne vždy je to pro něj výhoda. Osobně bych dával přednost postroji.

7. Pavle, součástí zkoušky je také takzvaná suchozemská poslušnost. Jak se to se střelbou za chůze a při odložení?

PŠ: U zkoušek lavinových a u zkoušek vodní záchrany se při poslušnosti nestřílí.

8. Poslušnost se prověřuje také ve vodě a to například při cviku ovladatelnost na vzdálenost. Pes musí plavat vyslaným směrem k viditelnému místu jako je např. loď. Po dosažení místa pes plave na druhý bod. Co když se stane, že pes začne “bloudit”. Jak psa správně korigovat/navést? Kolik povelů může psovod použít?

MS: Toto je jedna z disciplín, kdy se jasně ukáže, jak je správně nacvičená práce ve vodě a souhra s psovodem. Pokud pes jasně pochopí vysílání do směrů, tak bude plavat vytýčeným směrem i bez viditelného místa, které je pro něj pak spíše pomocný bod. Počet povelů je daný zkušebním řádem a výrazně se neliší od ostatních zkoušek. Při vodních pracech se pak častěji setkávám s tím, že psovodi dávají velké množství zbytečných či nevhodně použitých povelů, čímž si celkový dojem hodně kazí a psovi nepomáhají.

PŠ: Cvik ovladatelnost na vzdálenost má svá specifika. Jednak neexistuje středový bod (na cvičišti např. kužel) a body ke kterým pes plave jsou jen dva (na suchu 3). Jinak jsou pravidla stejná, to znamená, že jeden povel je v pořádku, druhý znamená maximálně „dobře“ (pro daný směr), třetí maximálně „uspokojivě“ a další „neuspokojivě“.

9. V průběhu závodů, zkoušek se občas vyskytnou i situace, které vedou k ukončení nebo dokonce k diskvalifikaci kynologického týmu. V jakých případech je pes resp. pes a psovod diskvalifikován nebo ukončena práce?

MS: Pro diskvalifikaci jsou jasná pravidla a chování, které je nepřípustné. Nejdůležitější je agrese vůči pomocníkům či jiným psům. U vodních prací je to o daleko větší citlivosti při posuzování, protože ke kontaktu s pomocníkem dochází už z podstaty některých cviků a je opravdu velký rozdíl, pokud dojde ke kousnutí z pouhé nešikovnosti pomocníka při podávání např. lana nebo z agrese. Na druhou stranu musím s potěšením říci, že psi, kteří cvičí vodní práce jsou zvyklí na kontakt s lidmi a agresivní chování znamenající diskvalifikaci jsem za víc jak 20 let co se tím zabývám nezaznamenal. Další možností je ukončení práce a to hlavně z důvodu nechutě k práci, odmítání poslušnosti či neschopnosti dál pokračovat. To je stejné jako o ostatních směrů výcviku a většinou práci, pokud není přehnaně ambiciózní či nepozorný ke svému psovi, ukončí sám psovod.

PŠ: Asi nejznámější důvod diskvalifikace je jakákoliv agresivita psa vůči osobám nebo jiným psům. Dále i protipól povahy, tedy výrazný strach. Pes ovšem nemusí být připuštěn ke zkoušce vůbec, pokud si například nenechá přečíst čip nebo jej nelze najít. Samozřejmě můžeme zkoušku zastavit pro nesportovní chování psovoda (a to kdykoliv během celých zkoušek), pro nedostatečnou připravenost psa, jeho neovladatelnost. Další důvody mohou být fyzické tělesné omezení psa nebo psovoda, používání nepovolených odměn nebo motivačních prostředků během práce, použití donucovacích prostředků. Málo známý důvod dodatečné diskvalifikace je bezdůvodné (neomluvené) opuštění zkoušek.

10. Co byste popřáli našim závodníkům?

MS: Závodníkům bych přál, aby po celou dobu zkoušky i po ní viděli v očích svého psa radost z práce a nemuseli mít výčitky, že to pejsek dělá pouze pro ně.

PŠ: Psovodům bych chtěl popřát, aby soutěživost a snahu o co nejlepší umístění vyměnili za radost z práce se svým čtyřnohým parťákem. Taky aby nebyli nervózní a uvědomili si, že dělají svého koníčka, a tudíž by měli mít potěšení a ne nervy. Samozřejmě ale, aby jim pejsci pracovali tak, jak se to v tréninku naučili.

Děkuji oběma za rozhovor.